Jan Prášil: Německá hrozba jádrem

Nový systém rozdělení hlasů, méně možností blokovat, rychlejší rozhodování, více pravomocí pro Evropský parlament, zavedení evropského ministra zahraničí, který se však nebude jmenovat ministr. To je okleštěný návrh smlouvy, kterou v referendu před dvěma lety odmítli Francouzi a Nizozemci, a který může popohnat integraci o mílový krok vpřed.

Pokud k dohodě dojde, bude maximálně do prosince následovat poradní období a smlouva bude po ratifikaci v každé zemi a referendu v Irsku do evropských voleb v roce 2009 přijata. Pokud ne, můžeme očekávat rozvrácení dosavadního snažení integrace a zavedení Unie jádra, neboli dvou rychlostí.

Evropské jádro

Koncept silněji a rychleji integrovaného "evropského jádra" Německa, Francie a zemí Beneluxu, na které by se nabalovaly ostatní země, navržený již v roce 1994 v Schäuble-Lamerově plánu, nachází v diskusi o současném blokování summitu stále větší zalíbení. V modifikované podobě dvou rychlostní Evropy, jak jej propagovalo duo Chirac-Schröder, děsí hlavně menší nové členské země, které tuší budování jakési unie v Unii a vyřazení sebe sama na okraj Unie.

Německo takový koncept přitom vnímá jako jediné možné řešení politické koherence a akceschopnosti, nebude-li reformní smlouva přijata. Jistá varianta více rychlostí již v praxi existuje, např. Schengenská dohoda, či smlouva z Prüm.

Takový koncept Evropy "rovných a rovnějších" může sloužit Německu k zastrašování nepohodlných odpůrců, na které uslyší především vzbouzející se Poláci. Německo se po zvolení Nicolase Sarkozyho opět může opřít o Francii, se kterou v 90. letech tvořilo "motor integrace" a bez jejichž spolupráce se nezdařil žádný evropský projekt a Polsko se tak může ocitnout na periferii. Zabránění německo-francouzského jádra přitom patří k dlouhodobým cílům polské evropské politiky, o zabránění užší spolupráce mezi státy v oblasti bezpečnostní a obranné politiky ani nemluvě.

"Druhá odmocnina nebo smrt"

Poprvé se staré země pro jádro vyslovily po zablokování summitu EU v prosinci 2003 Polskem ("Nice nebo smrt") a Španělskem. Tenkrát tehdejší prezident Kwaśniewski emotivně upozorňoval, že integrace skrze desintegraci nedává smysl. Dvě rychlosti navíc pro Poláky byly nejen politicky nepřijatelné, ale vedly by podle nich k Evropě partikularizmů a rivality.

Ačkoli kancléřka Merkelová několikrát uvedla, že pro začínající summit neexistuje plán B, dvourychlostní Evropa takovým plánem je. Ať bude výsledek summitu jakýkoli, pro Německo, jako střed jádra, bude výhodný. Toho si zajisté budou Poláci při summitu vědomi.