Základy EU před 15 lety položila Maastrichtská smlouva

Již v roce 1972 vydalo tehdejší Evropské hospodářské společenství komuniké, podle něhož se chtělo do konce 70. let přeměnit v Evropskou unii. Její podoba byla ale konkretizována až v roce 1991 Smlouvou o EU, takzvanou maastrichtskou, která byla podepsána 7. února 1992. Hospodářská, měnová a politická unie je tedy zatím stále jen cílem, k němuž směřuje nyní 27 evropských zemí.

Základní údaje o Maastrichtské smlouvě:

- přijata na summitu 9.-10. prosince 1991 v nizozemském Maastrichtu; podepsána ministry zahraničních věcí a financí 7. února 1992; v platnost vstoupila 1. listopadu 1993;

- ratifikaci zpozdili Dánové, kteří ji v prvním referendu v červnu 1992 odmítli a schválili ji až o rok později poté, co jim byly uděleny výjimky (například právo nepodílet se na společné měně ani na společné obranné politice); v Německu měl poslední slovo až v říjnu 1993 ústavní soud, který řešil stížnosti na nesoulad smlouvy s německou ústavou;

- formulovala tři pilíře dalšího vývoje: hospodářská a měnová unie, společná zahraniční a bezpečnostní politika (SZBP) a spolupráce v oblasti vnitra a justice - hospodářská unie funguje s jistými výjimkami, společnou měnu (euro) má nyní 13 zemí, v lednu 2003 vyslala EU svou první misi v rámci SZBP (policejní mise v Bosně a Hercegovině); letos mají být plně akceschopné síly rychlé reakce, pomalu se naplňuje také spolupráce v oblasti vnitra a justice;

- dále mimo jiné zavedla občanství EU, zřídila nové instituce (například Evropskou centrální banku) a rozšířila pravomoci evropských poslanců (získali pravomoc spolurozhodování při přijímání zákonů či jmenování ombudsmana);

- v červnu 1997 byla Smlouva o EU poprvé revidována v Amsterodamu (s platností od 1. května 1999); podruhé byla pozměněna v prosinci 2000 v Nice (s platností od 1. února 2003) zejména kvůli reformě institucí pro rozšíření unie - tato revize ale počítá nejvýše s 27 členskými zeměmi;

- Smlouvu o EU (všechny její verze - maastrichtskou, amsterodamskou a niceskou), zakládající římské smlouvy z roku 1957 a Jednotný evropský akt z roku 1986 by měl nahradit nový dokument, evropská ústava, jehož budoucnost je zatím nejistá.