JERUZALÉM 12. listopadu (ČTK) - Izraelská televize dnes sice přenášela smuteční obřady kolem pohřbu zesnulého palestinského předáka Jásira Arafata, avšak většina Izraelců žádné pohnutí nad závěrečnou kapitolou života muže, jehož považují za teroristu, nepocítila. Upozorňuje na to agentura Reuters.
Vzhledem k propastnému nepřátelství, které oba národy od sebe dělí, Izraelci většinou zůstali naprosto lhostejní k nářku a smutku, který projevovaly davy truchlících nejen v Ramalláhu na západním břehu Jordánu, kde byl Arafat ukládán do hrobu, ale i v pásmu Gazy a v mnoha arabských a muslimských zemích.
"No a co? Zemřel další pes," poznamenal Moti Cohen, jehož přítel zahynul před dvěma roky při jednom ze sebevražedných atentátů palestinských radikálů.
Zatímco pro Palestince je Arafat symbolem jejich boje za vlastní stát, pro mnohé Izraelce představuje jen "tvář terorismu". Pro ně je to osoba, která podněcovala nebo dokonce organizovala vražedné atentáty militantních Palestinců během již čtyři roky trvající intifády (povstání).
Izrael na oficiální smuteční obřady do Káhiry neposlal nikoho a do Ramalláhu se také vydala jen hrstka izraelských levicových aktivistů. "Smutek palestinského lidu není náš. Nemůžeme truchlit pro někoho, kdo ... vraždil naše lidi," poznamenal izraelský vicepremiér Ehud Olmert.
Gerda Benjaminová sledovala pohřeb v televizi, ale před vlastním uložením Arafata do země televizi vypnula. "Pro mě Arafat nesymbolizuje nic. Nenáviděl Židy. Po všechny ty roky, co jsme ho znali, to byl ďábel," řekla 80letá stařenka.
Někteří Izraelci ignorovali událost docela. "Nejsem přešťastný, ale nebrečím," prohlásil 50letý Muli Izaak mezi jednotlivými údery pálkou nad pingpongovým stolem na pláži v Tel Avivu. Arafat propásl příležitost pro nastolení míru a vytvoření státu, když v roce 2000 odmítl nabídku někdejšího premiéra Ehuda Baraka na vytvoření palestinského státu na celém území pásma Gazy a většině západního břehu Jordánu. "Nebyl to příliš velký muž nebo neměl dostatečně velkou vizi (míru) jako jiné lidé v dějinách."
"Kdykoliv se uchýlil k terorismu, udělal chybu...měl proti němu zakročit," poznamenal šéf Strany práce Šimon Peres, který společně s Arafatem a bývalým premiérem Jicchakem Rabinem dostal před deseti lety Nobelovu cenu míru za dosažení mírových dohod z Osla v předchozím roce.
Pro Jossiho Beilina, který se podílel na oselských dohodách, však Arafatův odchod znamená, že premiér Ariel Šaron přišel o důvod odmítat jednání s Palestinci. Šaron dlouhá léta prohlašuje, že dokud vládne Arafat, Izrael nemá mírového partnera. "Myslím, že teď bude jednodušší vyvinout tlak na Šarona, aby se vrátil k jednacímu stolu," zdůraznil Beilin.
Prostí Izraelci však nemají jasno v tom, co Arafatova smrt přinese. "Jedna kapitola je u konce; je hodně takových, kteří tvrdí, že musíme pokračovat (v boji), ale jsou i lidé, kteří si přejí mír. Teď čekáme na to, co přijde," upozornila 53letá Eliza, která příjmení nechtěla prozradit.
