Vyznavači sjezdového lyžování budou jistě znát zimní střediska Les deux Alpes nebo L´Alpe d´Huez. Význam oblasti pro svět sportu nejlíp dokreslí skutečnost, že zde a v okolí leží hned tři dějiště zimních olympijských her: Chamonix (1924), Grenoble (1968) a Albertville (1992). V létě je v kraji také, co poznávat. Ten, kdo chce vidět to nejlepší, musí být připraven na ty nejtěžší pěší túry.

Město na dlani

Rozhlédnete-li se v téměř stopadesátitisícovém Grenoblu, pochopíte, proč jej Francouzi nazývají hlavním městem Alp. Město svírají ze všech stran horské masivy, mezi nimiž se rozestupují jen tři široká údolí, která činí z města nejvýznamnější křižovatku  francouzských Alp. Ze severozápadu je to masiv Chartreuse, který dal jméno i u nás známému likéru vyráběném v nedalekém městečku Voiron (je zde možné navštívit tovární muzeum), druhým je o něco menší Vercors a na východě se zvedají, po většinu roku zasněžené masivy Chamrousse a Belledone

Jedním z nejbližších vrcholků, z něhož lze krásně pozorovat nejen Grenoble, ale i široké okolí, je Moucherotte,  který je dominantou masivu Vercors. Vrcholek se tyčí do výše 1901 metrů n. m. a lze odtud dohlédnou i na Mont Blanc. Jako výchozí bod je ideální zvolit městečko Saint Nizier du Moucherotte ležící o téměř tisíc metrů níže.

Snadné parkování přímo na náměstí obce ocení zejména motoristé zvyklí na změť příkazů, zákazů a placených zón z Německa či Rakouska. Ve Francii vám nic takového nehrozí. O něco hůře na tom budou pěší cestovatelé zhýčkaní kvalitním označením turistických tras z Čech. Špatná viditelnost značení, dlouhé rozestupy značek a nepřesné časové údaje na rozcestnících patří mezi ty nejčastější nedostatky.

Přiměřeným tempem dosáhnete vrcholku hory za dvě hodiny, na cestu zpět postačí  hodina jedna. Odměnou za lopotný výstup s velkým převýšením jsou nečekané výhledy do krajiny a pohádková horská květena připomínající „Krakonošovu zahrádku“. Samotný, s výjimkou meteorologické stanice pustý, vrchol hory prodělal počátkem tohoto milénia složitou rekultivaci, při které došlo i k odstranění někdejší lanové dráhy. Nyní již měří příroda všem turistům stejně – kdo si na Moucherotte nevyšlápne „po svých“, odjede z Dauphiné o mnohé ochuzen.

 Plateau d´Emparis

Necelou hodinu jízdy jihovýchodně od Grenoblu se nachází jedna s nejtěžších a zároveň nejkrásnějších tras v okolí Grenoblu – výstup na plošinu Emparis (plateau d´Emparis), kterou svírají ze všech stran třítisícové vrcholy.

Již příjezd k parkovišti u vesničky Les Aymes (1295 m n.m.), položené nad přehradou Chambon, připomíná malé dobrodružství. Zvládnete-li úsek mezi vsí a parkovištěm po bahnité cestě lemované skálou a prudkým svahem, máte první etapu za sebou. Od vozu se vine po pravém úbočí masivu červeně značená stezka. Trasa nese označení GR 50 (Tour de Haut Dauphiné). Jedná se o jednu z tzv. Grands randonnés, tedy jakousi vysokohorskou dálnici vedoucí přes hřebeny alpských velikánů celé stovky kilometrů. Za parkovištěm několikrát minete ocelová lana zavěšená nad svahem, která slouží jako zařízení pro preventivní odstřel sněhu na lavinových polích. Náhle sesuvy velkého množství sněhu  by totiž přehrada na dně údolí nemusela unést.

Cestou vzhůru vás budou ohromovat zurčící vodopády a panoramatické výjevy okolních zasněžených hřebenů (Galerie - Foto5).Ve výšce 1444 metrů se určitě nezapomeňte vydat po nedlouhé naučné stezce do mokřad v blízkosti jezírka Lac Lovitel. Uvidíte zde obří barevné vážky a možná natrefíte i na zdejší druh vodní užovky. Okruh po upravených lávkách dá vašim nohám na chvíli vydechnout před náročným výstupem.

Minete ještě několik pasteveckých stavení, za nimiž se svah prudce zvedá podle horského potoka korunovaného vodopádem. Pokaždé, když už jste přesvědčeni, že vrcholek je jen o kousek výše a že dál si s vámi podá ruku už jen pán bůh, objeví se na obzoru nový horizont. Fyzické útrapy z vás opadnou po dvou hodinách prudkého stoupání ve výšce 2178 m n.m., kdy se ocitnete na okraji rozlehlé planiny. Dále pokračujete po udržované štěrkové silnici, cestou míjíte několik kamenných stavení, přeskočíte nebo přebrodíte několik potoků křižujících travnaté kopečky až dorazíte na křižovatku dvou tras: GR 50 a GR 54 (Tour de L´Oisans). Odtud se můžete vydat na okružní vrcholovou cestu za krásami ledovcových jezer ve směru Lac Lérié a Lac Noir, nad nímž je také nejvyšší bod výletu (2456 m.n.m.).

Na turistické značení zde narazíte spíše sporadicky, nicméně prudká údolí vám dají jasně na srozuměnou, kudy cesta nevede. Pastvou pro oči je výhled na protější celoročně zasněžené svahy letoviska Deux Alpes a samozřejmě i malebná, byť neveliká ledovcová jezírka (Galerie Foto č.4). Od rozcestníku se vydáte zpět po stejné trase, abyste si v klidu vychutnali to, co jste si v potu tváře neužili při cestě nahoru.

Informovat se před cestou do vysokých hor na předpověď počasí u Meteo France, které s neobvykle vysokou mírou přesnosti předvídá stav oblohy a teploty v řádu desítek minut, lze jen doporučit. Náhlé změny počasí a teploty mohou nadělat mnoho nepříjemností i v letních měsících.

Lavina v přímém přenosu

Přes hráz přehrady Chambon vedla i naše druhá celodenní výprava. Startovacím místem bylo tentokrát parkoviště u vesničky Le Perron (1612 m n.m.) vzdálené asi sedmdesát kilometrů od Grenoblu. Cílem bylo horské jezero Quirlies. Po zelené stezce jsme se vydali vzhůru za novými sceneriemi horské přírody. První velkolepá podívaná se nám naskytla v místě, kde se prudký tok řeky Ferrand za ohlušující ozvěny propadá úzkou skalní soutěskou o několik desítek metrů níže a v grafitové hornině vytváří nejroztodivnější tvary. (Galerie Foto č.1)

Celá trasa kopíruje široce rozkročené údolí (Galerie Foto č.6), do něhož se ze všech směrů stékají koryta divokých bystřin odvádějících vodu z tajících ledovců. Turista postupuje proti proudu řeky středem velmi mírně se zvedajícího údolí. Jediným lidským stavením na cestě je kamenná bouda ve výšce osmnácti set metrů (Galerie Foto č.7).

Zde jsme si při krátkém odpočinku také uvědomili, že jsme během několikahodinového pochodu nepotkali ani jednoho člověka. Vědomí civilizační odloučenosti rázem znásobilo náboj pusté krajiny. Milými společníky se nám tak na celodenním pochodu stali malí bobři a kamzíci.

Ukazatel na ledovcové jezero ve třetí čtvrtině cesty mířil nesmlouvavě vzhůru. Prudký kopec zakončený několikasetmetrovým polem obřích, zčásti zasněžených, kamenů jsme vyšplhali jen s vypětím posledních sil. Konečně jsme se octli v cíli. Sněhem pokryté sedlo dovolovalo jen z části vytušit, kde se pod vrstvou sněhu a ledu jezero Quirlies skutečně nachází.

Při opatrné obchůzce údolí nás letmo napadlo, jak je to tu vlastně v létě s lavinami. Zvláštní dunivý zvuk náhle přerušil naše přemítání. Ohlédli jsme se daným směrem, ale nic zvláštního jsme nezpozorovali. Usedli jsme proto ke svačině a teplému čaji, když tu upoutala naši pozornost obrovská masa sněhu na vzdáleném vrcholku , která se prudce oddělila od skály a s mohutným lomozem dopadla o několik set metrů níže. Ano, padají tu i v létě.

Ačkoliv vede stezka stejnou cestou nazpět, je v Dauphiné stále co obdivovat. Pohledů na krajinu se nabažit jednoduše nemůžete.

Martin Shabu

Václav Nekvapil

Doprava:

-         auto

    Praha-Grenoble 1150 km (přes Norimberk, Basilej a Ženevu). Mimo padesátikilometrový úsek za českými hranicemi je celá trasa vedena po dálnici. 

-         bus

      Společnost Eurolines zajišťuje spoj mezi Prahou a Grenoblem třikrát týdně, s přestupem v Lyonu, v ceně 4860 Kč.

-         letadlo

      ČSA létají na trase Praha-Lyon šestkrát týdně (od 7000 Kč bez letištních poplatků)

Informace

-         o počasí: www.meteofrance.com, telefon: 3250

-         Kompletní cestovatelský informační servis naleznete na: www.isere-tourisme.com