Vědci mají novou teorii, proč je Mars rudý

PASADENA (USA) 5. září (ČTK) - Proč je Mars rudý? Všeobecně přijímané vysvětlení, že narezlé zbarvení marsovských hornin způsobila voda, může být mylné. Laboratorní pokusy prokazují, že rudý nádech Marsu se dá vysvětlit pouze dopadem mračen nepatrných meteorů na jeho povrch, uvádí vědecký zpravodajský server New Scientist. Takový závěr přikládá další polínko pod kotel debaty, zda někdy Mars byl příznivým místem pro život.
Nerost, který propůjčuje rudé planetě její barvu, je oxid železitý. Až doposud se astronomové domnívali, že tato sloučenina pravděpodobně vznikla řetězcem chemických reakcí, když se železo z hornin rozpustilo v jezerech a řekách mladého Marsu, na němž ještě vládlo teplo. Železo zoxidovalo, srazilo se a bylo rozfoukáno po celé planetě.
Tak se to alespoň až dosud tvrdilo. Ale astrofyzik Albert Yen z laboratoře amerického Národního úřadu pro letectví a vesmír (NASA) v Pasadeně o tom začal pochybovat poté, co mise Mars Pathfinder dospěla na čtvrtou planetu sluneční soustavy v roce 1997.
Mise zjistila, že vrchní vrstva půdy Marsu obsahuje více železa a magnesia než jeho horniny. Předpokládá se, že povrchové nerosty pocházejí z malých, na Mars nepřetržitě dopadajících meteorů, které jsou bohaté na kovy a částečky prachu. Z výpočtů vyplývá, že každou miliardu let na povrchu Marsu přibude pěticentimetrová vrstva takto vzniklých usazenin.
Pokud tomu tak skutečně je, Mars především nikdy nemusel být tak vlhký, jak se předpokládalo. Aby Yen předvedl, že samotný meteorický prach na Marsu ke své oxidaci a zčervenání žádnou vodu nepotřeboval, vystavil při pokusu železo ultrafialovému záření, simulující sluneční světlo. V komoře, obsahující podobné plyny, jaké se vyskytují v atmosféře Marsu a při teplotě minus 60 stupňů Celsia se rezavý oxid železitý začal tvořit už během týdne a bez použití jediné kapky vody.
Yen však netvrdí, že voda v kapalném stavu se na Marsu nikdy nevyskytovala, ostatně síť vyschlých údolí a kanálů je toho prý dostatečným důkazem. Ale tato voda údajně sehrála při utváření podoby povrchu planety jen malou roli.
Jiný vědecký tým nedávno s pomocí snímků Marsu pátral po ložiscích uhličitanů (karbonátů), které se tvoří při kontaktu oxidu uhličitého s nerosty a vodou. Protože žádná velká ložiska karbonátů objevena nebyla, padla teorie, že na rudé planetě kdysi byly oceány vody a tím i vhodnější podmínky pro život.
Joshua Bandfield z Arizonské státní univerzity však někdejší život na Marsu zcela nevylučuje. "Amazonské pralesy očividně tepou životem více než pustá údolí Antarktidy. Otázka ale je, zda se život vyskytuje v obou klimatech. A odpověď zní, že ano," argumentuje.
V současnosti na oběžné dráze kolem Marsu krouží americké sondy Mars Global Surveyor a Mars Odyssey. Koncem prosince nebo počátkem ledna mají ke čtvrté planetě naší sluneční soustavy dorazit rovněž evropská sonda Mars Express s britským přistávacím modulem Beagle 2, dva americké pojízdné roboty Spirit a Opportunity a japonská sonda Nozomi. Právě tyto sondy by měly vnést více světla do historie Marsu a také zjistit, zda je na jeho povrchu dostatek zrudlého meteorického prachu.