Po zranění jednoho policisty a po proniknutí do zahrady prezidentského paláce zahájilo pákistánské hlavní město novou ofenzivu proti obávanému nepřítelii: rozrůstající se populaci divokých prasat, napsala agentura AP.

Noc co noc se hordy srstnatých zvířat vynořují z islámábádských říčních břehů, parků a křovin, aby se rochnily v přetékajících popelnicích movitých obyvatel a místních restaurací.

Městští úředníci nechávají klást jedovaté návnady a vyhlásili povolení k lovu, aby počty divočáků dostali pod kontrolu.

Ovšem ve snaze ochránit obyvatele před bezhlavou střelbou se do boje proti kňourům smějí nasadit jen revolvery - a k tomu je ochotný jen málokdo. Potenciální lovci nechtějí, aby si je někdo spletl s teroristy.

Ani samotný lov přitom není bez rizika. Každé zvíře může vážit 80 až 100 kilogramů. Dospělí samci jsou navíc vyzbrojeni nahoru zahnutými kelčáky. Když zahlédnou člověka, sami prchají, ale když jsou zahnáni do kouta, zaskočeni nebo zraněni, útočí, a jsou také hlavní příčinou dopravních nehod v Islámábádu.

Zatím poslední kapitola střetu mezi člověkem a kancem se odehrála minulý týden na policejní stanici v centru města. "Někdo zařval: 'Kryj si záda!', ale než jsem se stihl otočit, to zvíře do mě narazilo," řekl Sajjád Husajn, který byl ve službě, když divočák proběhl dovnitř kolem vysokých, ostnatým drátem zakončených zdí ve chvíli, kdy stráže otevřely bránu, aby dovnitř pustily automobil.

Husajn skončil s ránou na břiše, na kterou bylo potřeba osm stehů a momentálně se léčí. Divoký vepř dopadl ještě hůř. Ve snaze uniknout vběhl do jámy, kde se staví nová policejní kasárna, a tam ho policisté snadno zabili. "To prase bylo jako terorista. Odstřelili jsme ho," řekl velitel policejní stanice Fajáz Tanúli. "A řekl jsem strážím, že jestli jim proběhne dovnitř ještě jeden kanec, dostanou padáka."

Kňouři už pronikli i do luxusních - a také ostře střežených - rezidencí pákistánského prezidenta a premiéra.

V Islámábádu proto funguje tým, který klade jed smíchaný s melasou nebo kukuřicí. "Vyvíjíme mimořádné úsilí. Spoustu jsme jich zabili jedem," řekl Málik Chán, který vede městský odbor životního prostředí.

Za prasečí oháňku finanční odměna

Divoká prasata se vyskytují v Pákistánu všude a patří mezi největší místní zemědělské škůdce. Ročně sežerou obilí či cukrovou třtinu za miliony dolarů. V 80. letech minulého století v provincii Paňdžáb vláda iniciovala systém odměn, kdy vesničané dostávali peníze za každou prasečí oháňku, kterou donesli. Musela od něj ale upustit, protože došly finance.

Islámábád byl postaven v roce 1951 v pustině porostlé suchými křovinami, která se táhne ke kopcům Margalla, což znamená, že divocí vepři v těchto končinách žili odjakživa. Ale jejich počet stoupal stejně, jako se rozrůstalo samotné město i jeho populace, a z původních asi sto tisíc kusů je nyní zhruba 800 tisíc.

Maso divokých prasat je vyhledávané gurmány v mnoha zemích, ale v Pákistánu je bezcenné, protože jde o vepřové, jehož konzumaci muslimům zakazuje jejich víra. Nevelká menšina pákistánských křesťanů či hinduistů si prasata nechová a maso divokých vepřů nejí, což rovněž přispělo k rozmachu populace divočáků.

Jejich nadbytek ovšem z Pákistánu udělal primární destinaci pro lovce černé zvěře, řekl Kaisar Chán, který pořádá lovecké výpravy i pro cizince se zálibou v lovu kňourů. Podmínkou je jen to, že účastníci těchto výprav musí podepsat smlouvu, že maso ulovených zvířat nebudou ani vařit, ani jíst, a nebudou o jeho přípravu žádat průvodce.