Juno má už za sebou cestu téměř 3 miliardy kilometrů a v této chvíli letí rychlostí 231 745 kilometrů za hodinu, což znamená, že každou vteřinu urazí vzdálenost, která dělí Prahu od Příbrami. Proto se v pondělí na 35 minut zažehne její hlavní motor, aby ji zpomalil na rychlost dovolující Jupiteru polapení sondy do svého gravitačního pole.

Nepůjde ale jen o prosté brzdění, protože obří planetu obklopují radiační pásy, které mají tvar slupek cibule. Radiace v nich je tak silná, že by doslova uškvařila palubní elektroniku. Proto se Juno musí při následujících obletech planety strefovat do mezer mezi pásy. První dva obletu budou mít tvar velmi protáhlé elipsy, z níž sonda přejde na třetí dočasnou oběžnou dráhu, která ji postupně navede na definitivní umístění. Všechno přitom záleží na úspěchu pondělního zážehu motoru.

"Jestli se to povede, budete svědky velkolepé oslavy," řekl Rick Nybakken, manažer NASA pro projekt Juno. Juno má Jupiter obíhat po velmi výstřední eliptické dráze (nejnižší bod je ve vzdálenosti 5000 kilometrů od povrchu oblačné vrstvy, zatímco nejvzdálenější bod hodně přes milion kilometrů od Jupitera) která bude protínat obě polární oblasti (takzvaná polární dráha). Díky tomu bude možné detailně zkoumat magnetické pole a radiační pásy planety zasahující daleko do vesmíru. Jejich účinku se tedy přece jen úplně nevyhne, proto její elektroniku chrání speciální stínící štít z titanu.

Rosetská deska sluneční soustavy

Juno odstartovala ze Země v srpnu 2011 a po navedení na oběžnou dráhu bude 12 měsíců vysílat vědecká data o největší a nejspíš také nejstarší planetě sluneční soustavy. "Prostřednictvím sondy Juno se podíváme do nejstarší historie sluneční soustavy," uvedl už po startu Scott Bolton, vedoucí vědeckého programu mise. "Chceme vědět, proč krátce po zformování Slunce se začaly rodit planety, které se svým složením tolik liší od mateřské hvězdy. Pokud pochopíme roli, kterou hrál Jupiter při formování ostatních planet ­ včetně naší Země ­ dovíme se možná víc i o vzniku života. Usnadní nám to také hledání planet podobných Zemi u jiných hvězd."

Planety podobné Jupiteru totiž astronomové stále častěji objevují i u jiných hvězd: Dnes už je známo několik stovek takových těles. Většinou jsou ovšem velmi blízko mateřskému slunci a obvykle také velikost našeho Jupitera převyšují. Mnozí vědci proto soudí, že tyto "žhavé Jupitery" mají při formování planetárních soustav významnou nebo dokonce možná rozhodující roli. Aby bylo možno říci jakou, je třeba o nich vědět víc ­ a také odpovědět na otázku proč je Jupiter od Slunce naopak daleko.

"Jupiter je Rosetská deska sluneční soustavy," poznamenal k tomu Scott Bolton v narážce na slavný několikajazyčný starověký nápis, který umožnil rozluštit egyptské hyeroglyfy. A Steven Leven, další člen vědeckého týmu k tomu dodává: "Pochopení Jupitera je důležitý krok k pochopení celého vesmíru."

Bohové z Lega

Sonda Juno a její mise, základní údaje:
výška 3,5 m
průměr (bez solárních panelů) 3,5 m
průměr (s rozevřenými panely) 20 m
celková startovní hmotnost 3625 kg
pohonné hmoty 2032 kg
výkon solárních panelů u cíle 435 W
nosná raketa Atlas V 551
start 5. srpna 2011
délka trasy sondy k Jupiteru 2800 milionů km
přílet k Jupiteru 4. července 2016
předpokládaný počet obletů 33
Předpokládaný konec mise 16. říjen 2017
Náklady celé mise 1,1 mld. USD

Mise by měla také odpovědět na otázku, zda má planeta patřící do kategorie označované jako "plynoví obři" pevný povrch a pokud ano, tak v jaké hloubce. O povaze planetárního giganta budou při této výpravě vypovídat především jeho radiační pásy, nepravidelnosti v gravitačním poli, magnetické pole a polární záře prosvětlující oblaka v okolí severního a jižního pólu.

Planetologové by se také rádi dověděli něco o proudění atmosféry. v níž řádí vichřice s rychlostí přes 600 km/h. Zajímá je především struktura Rudé skvrny ­ obrovského hurikánu o průměru téměř 20 000 kilometrů, který je stabilní po celou dobu, co planetu astronomové pozorují dalekohledy. Proto je Juno vybavená množstvím kamer, detektorů a spektrometrů.

Kromě toho je na palubě také poněkud zvláštní posádka: tři miniaturní figurky z dětské stavebnice Lego, které představují boha Jupitera z římské mytologie, jeho manželku (a současně i sestru) Juno a učence Galilea Galileiho, který tuto planetu jako první zkoumal pomocí dalekohledu. Nejde o reklamu, ale o výraz partnerství mezi kosmickou agenturou a hračkářskou firmou při úsilí o popularizaci výzkumu vesmíru mezi dětmi.

Dalším symbolickým nákladem je plaketa s portrétem Galilea a kopií jeho rukopisu. Mise sondy skončí sebevraždou – řízeným pádem do hustých vrstev Jupiterovy atmosféry, kde shoří. Vědci tak chtějí předejít možnosti náhodného zavlečení pozemských mikroorganismů na Jupiterovy měsíce, kde se předpokládá existence života.