Ve stanu na revolučním náměstí v Benghází sedí šedesátiletá Fatia Essaídová. V ruce má fotografii milovaného syna Muníra Mešdúta a vzpomíná na den, který změnil její život i celou historii Libye.
„17. února šel ven na pokojnou demonstraci k Chátibě, bývalým kasárnám Kaddáfího armády,“ vypráví Fatia. Když zasáhly ozbrojené jednotky, Munír byl zraněn – kulka mu vnikla do krku.
Doktoři nepomohli
V nemocnici Džalá, kam ho odvezli, zůstal déle než týden bez jakéhokoli ošetření včetně rentgenu, což zoufale potřeboval. „Když jsem ho navštívila, nemohl ani mluvit,“ pokračuje Fátia a marně se snaží potlačit emoce, „jen se na mě díval a rozplakal se.“ Po devíti dnech utrpení zemřel a doplnil řady šahídů, mučedníků, jejichž smrt spustila libyjskou revoluci.
Naděje je cítit všude
Jakkoli bolestivá je smrt jejího syna, Essaídová nelituje osudného dne, kdy zemřel. „Může to být cena, kterou musíme zaplatit za lepší budoucnost pro tuto zemi,“ říká. Jako téměř všichni obyvatelé Benghází i tato šedesátiletá dáma stále věří, že revoluce dopadne dobře. Ačkoli Kaddáfího muži město stále ohrožují, odhodlání pokračovat je velké.
Všude visí revoluční plakáty a vlajky, každý den se na hlavním náměstí uskutečňují demonstrace podporující povstalce. Bitvy, při níž se podařilo od Benghází odehnat s podporou francouzských stíhaček Kaddáfího tanky, se zúčastnili dobrovolníci – od teenagerů až po starce.
„Byl to zvláštní pocit,“ vysvětluje Muhammad Abdalláh, civilista, který se posléze stal bojovníkem a obráncem města. Teď se v nemocnici zotavuje ze střelného zranění nohy způsobeného zásahy tří kulek. „Myslím, že jsem nakonec udělal ještě více, než jsem od sebe očekával. Viděl jsem tři své nejlepší přátele umírat, ale místo toho, aby mě to odradilo, zdvojnásobila se má vůle vyhrát celou bitvu,“ říká.
V pondělních HN dále čtěte jak povstalci cvičí rekruty, odkud vzali zbraně, o nočních záškodnických útocích Kaddáfího špionů a reportáž z márnice plné padlých žoldáků.
